Zakladatel - Sv. Arnold Janssen - Misijní Sestry

Přejít na obsah

Hlavní nabídka:

Životopisy

Sv. Arnold Janssen

Řeholní kněz, zakladatel tří misijních společností

Sv. Arnolda Janssena

Arnold Janssen se narodil 5. listopadu 1837 v Gochu, malém městečku na dolním Rýně v Německu, jako druhé dítě z deseti sourozenců. Vyznačoval se svědomitostí v práci a zdědil po rodičích hlubokou zbožnost.
15. srpna 1861 byl vysvěcen na kněze pro münsterskou diecézi a byl ustanoven učitelem na gymnáziu v Bocholtu, kde získal pověst pedagoga přísného, ale spravedlivého. Jeho hluboká úcta k Božskému Srdci Ježíšovu ho brzy přivedla k tomu, že se stal vedoucím Apoštolátu modlitby ve své diecézi. Tento apoštolát zaměřil i na křesťany jiných vyznání.
Postupně si začal uvědomovat i duchovní hlad mimo vlastní diecézi, což v něm nakonec vzbudilo zájem o světové misie Církve. Proto se rozhodl zasvětit celý život probouzení misijního povědomí v Německu. To ho vedlo k tomu, že se roku 1873 zřekl své učitelské činnosti a záhy nato začal vydávat časopis s názvem Malý posel Božského Srdce. V tomto lidovém měsíčníku uveřejňoval zprávy z misií a povzbuzoval katolíky v zemích německého jazyka, aby se ve větší míře aktivně zajímali o misie a jejich potřeby.
Církev tehdy prožívala v Německu těžké časy. Vládnoucí politická liberální strana potlačovala katolíky, kteří podle jejich názoru nebyli ničím jiným než prodlouženou rukou centralistické římské kurie a podléhali přísné papežské autoritě a řádu. Přívrženci liberalismu se pokoušeli zákonnými úskoky oslabit vliv Církve na veřejný život a současně co nejvíc oblastí církevního života podřídit světské moci. Německý říšský kancléř Otto von Bismarck rozpoutal tzv. "kulturní boj", jehož důsledkem bylo vydání celé řady protikatolických zákonů, vypovídání kněží a řeholníků ze země a uvěznění několika biskupů.
V této chaotické situaci navrhl Arnold Janssen, aby někteří kněží byli posláni do misií, anebo se aspoň začali připravovat na misionářskou práci. Jiné země měly vlastní střediska na přípravu misionářů - jen Německo ne! Arnold doufal, že se najde kněz, v němž se probudí zájem o misie a že založí dům, kde by se mohli připravovat misionáři pro zámoří. On sám chtěl jen budit u věřících zájem o misie a získávat finanční podporu s pomocí svého časopisu.


Ale čas míjel, aniž se někdo ujal jeho podnětu, aby založil "německý misijní dům". Postupně si uvědomil, povzbuzený nakonec apoštolským vikářem z Hongkongu, že hledaným člověkem je on sám, že Bůh ho povolává k tomuto těžkému úkolu. Mnozí však byli přesvědčení, že Arnold není tím pravým člověkem a že čas ještě nedozrál. "Pán povzbuzuje naši víru, abychom uskutečnili něco nové právě proto, že tolik věcí uvnitř Církve upadá," zněla Arnoldova odpověď.
S požehnáním některých biskupů začal Arnold sbírat peníze a přitom hledal vhodné místo na misijní dům. Politická situace v Německu ho přinutila zakoupit starý hostinec v holandské obci Steyl, nedaleko německých hranic. Dům byl posvěcený 8. září 1975, tento den je i dnem založení Společnosti Božího Slova. Životní podmínky ve staré budově byly více než skromné. Přesto však se začalo s výchovou budoucích misionářů a už 2. března 1879 se vydávali první dva hlasatelé víry do Číny. Jedním z nich byl Josef Freinademetz, narozený v Oies v jižním Tyrolsku, který byl společně s Arnoldem Janssenem prohlášen za svatého. Je to důkazem toho, že "německý misijní dům" byl od prvopočátku zaměřený na vytváření mezinárodního společenství. Tato otevřenost vůči lidem jiných kultur a národností se stala charakteristickou vlastností řeholních společenství, které založil Arnold Janssen.
Arnold Janssen věděl, že vydávání časopisů je velmi důležité místo nejen k tomu, aby se získávala nová povolání pro misie, ale i pro získávání finančních prostředků. Proto založil už čtyři měsíce po vysvěcení domu vlastní tiskárnu. Mnoho horlivých spolupracovníků věnovalo čas a sílu šíření misijní myšlenky v německy mluvících zemích a rozšiřovalo časopisy vydávané ve Steylu.
Počet studentů stále rostl a to vyžadovalo budování stále nových domů. Mnoho dobrovolníků pracoval týden, měsíc, ba i celý rok jako pomocníci ve Steylu a nejeden z nich byl odhodlaný zasvětit i celý život misijnímu dílu, když ne jako kněz, tak aspoň jako laický pomocník. Tak vznikla Společnost od počátku jako společenství bratrů a kněží, třebas to tak původně ani nebylo plánováno. Tím, že Arnold Janssen umožňoval bratrům odbornou výchovu a svěřoval jim důležité úlohy, přičinil se o rozvoj nového typu řeholních bratří pro práci v misiích.
Na první generální kapitule roku 1885 padlo rozhodnutí ustavit steylskou společnost pod jménem "Společnost Božího Slova" (Societas Verbi Divini, SVD) jako řeholní společnost. Jejím hlavním cílem mělo být šíření evangelia, a to především mezi nekřesťany. Kapitula zvolila Arnolda Janssena prvním generálním představeným Společnosti.
K dobrovolným pracovníkům v misijním domě patřily i ženy, které pomáhaly v kostele, praly prádlo a vykonávaly jiné domácí práce. Mezi ně patřila i blahoslavená Helena Stollenwerková. Ale hlavním cílem těchto žen bylo, aby mohli jednou pracovat i na šíření evangelia jako misijní sestry. Toto přání a jejich dlouholetá věrná služba a vědomí, že ženy jsou v misiích potřebné, podnítilo Arnolda Janssena k tomu, že založil 8. září 1889 kongregaci "Služebnice Ducha Svatého" (Servae Spiritus Sancti, SSpS). Roku 1895 se vydaly první sestry do Argentiny.
Roku 1896 vybral P. Arnold několik sester, aby s nimi založil kontemplativní větev, kongregaci "Služebnice Ducha Svatého ustavičného klanění" (Servae Spiritus Sancti de Adoratione perpetua, SSpSAP). Jejich misionářskou službou měla být ustavičná modlitba před Nejsvětější Svátostí oltářní za potřeby Církve a především za potřeby obou misijních společností.
Tyto tři řeholní společnosti velmi rychle rostly: když misijní dům slavil své stříbrné jubileum, steylské misijní dílo mělo 190 sester, 208 kněží, 549 bratří, 99 studentů teologie a dalších 731 žáků na různých stupních.
Arnold Janssen zemřel 15. ledna 1909. Jeho život se vyznačoval hledáním a plněním Boží vůle, neotřesitelnou důvěrou v Boží prozřetelnost a tvrdou prací. Že jeho dílo bylo provázeno Božím požehnáním, dokazuje i jeho stálý rozvoj: více než 6000 misionářů Božího Slova pracuje v 63 různých zemích. 3500 Služebnic Ducha Svatého pracuje v 41 zemích v rozmanitých oblastech šíření radostné zvěsti a 400 Služebnic Ducha Svatého ustavičného klanění provází sestry a bratry svými modlitbami.


 
Návrat na obsah | Návrat do hlavní nabídky